Odešla PhDr. Hana Junová
Dne 3. dubna odešla Hana Junová. Naše cenná, moudrá, laskavá, pracovitá, obětavá kolegyně a kamarádka. Byla nedílnou součástí Rafael Institutu. Bude nám moc chybět. Vzpomínku Věry Roubalové a Marka Preisse si můžete přečíst zde. Hlubokou soustrast rodině.
![](https://c19828f913.clvaw-cdnwnd.com/c14ad36a722bf670046e2ca1c2dc7bc5/200000175-80d7580d78/Hanka_Junova.jpg?ph=c19828f913)
Milí lidi,
vzpomínám na Hanku. Když už byla nemocná,
tak jsme si hodně telefonovaly. Říkala mi, že už by mohla zavřít dveře,
že cítí smír. Že měla ten život plný a naplněný, je za ní kus práce a
že i "občas také někomu pomohla". Má tři pravnoučata, 50 let se svým
mužským, krásnou milující a milovanou rodinu.
Vážím si ji
jako člověka i jako psychoterapeutku, supervizorku, vážím si její úctu k
etice. Pro její terapeutickou práci byla typická otázka, netvrdila, že
ví, ptala se a ptala se empaticky. Měla mnoho odborných a přátelských
kontaktů i mezi zahraničními odborníky. Mám od ní ještě na stroji psaná
pojednání "Přednosti a úskalí nonverbálního chování pro
psychoterapeuta". Kapitola o psychogymnastice končí pro ni typickými
slovy: "...uvědomujeme si, jak je těžké hodnotit objektivně práci,
kterou člověk vytvářel, ve kterou věří a kterou má rád."
Hanka
měla a má spousta přátel. Uměla se svou laskavostí a vstřícností
přiblížit k lidem a být jim věrná. Ráda se smála, milovala hudbu.
Sblížila se i s lidmi v místě posledního bydliště, v Hostivicích. V
posledních letech tam organizovala psychoterapeutické přednášky.
Přednášejícího však vzala nejdříve k sobě domů na kafe a po přednášce na
oběd.
Rafael institut byl pro ni velmi důležitý,
ztělesňoval její rodinné židovské trauma, její zájem o dění ve
společnosti. Hlavně byla pro nás v Rafaelu důležitá ona, jako vstřícná a
vzácná kolegyně. Při našich osobních rozhovorech se vždy vracela k uprchlíkům a jejich osudům. Nic jí nebylo lhostejné.
Byla obětavá přítelkyně, ochotná kdykoliv přispěchat na pomoc. Mám ji jako dobrou a vzácnou vzpomínku.
Věra
Hanku jsem poznal nejprve jako student psychologie. Lišila se od většiny
ostatních pedagogů otevřeností a přívětivostí. Jako součást přednášky o
psychoterapii nám vyprávěla, jak peče bábovku, to mi utkvělo nejvíce, i
když vše co říkala, bylo moudré a stojící za zapamatování. A pak po
letech v Rafael institutu, kde byla vždy ochotná, když se něco dělo.
Velmi pečlivě se připravovala na akce, často vyjadřovala obavu, aby vše
udělala dobře a bylo patrné, jak ji záleží na tom, aby to co dělá, bylo
dobře vyvážené, solidní a odpovědné. Bohužel jsem ji nezažil jako
supervizorku, což mě mrzí. Hanko, pokud tam někde nahoře pečeš bábovku,
schovej mi prosím kousek ...
Marek